Egypt - geografie
Hlavní město: Káhira Rozloha: 997 739 km² (30. na světě) z toho 0,6 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Gebel Katrinah (2 642 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Egypt - obyvatelstvo
Počet obyvatel: 77 505 756 (15. na světě, 2005)Hustota zalidnění: 74 ob. / km² (117. na světě)
Jazyk: arabština
Národnostní složení: Egypťané
Náboženství: islám 94%, koptské ortodoxní křesťanství 6%
Egypt - státní útvar
Státní zřízení: republikaVznik: 28. února 1922 (nezávislost na Velké Británii)
Měna: egyptská libra (=100 piastrů) (EGP)
Egypt - mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 818 EGY EGMPZ: ET
Telefonní předvolba: 20
Národní TLD: .eg
Egypt - geografie
Fyzicky tvoří Egypt východní část Sahary. Je tvořen vysoko položenou tabulí, rozdělenou údolím Nilu na západní část, tvořenou Libyjskou pouští a východní část, tvořenou Arabskou pouští. Podložím tabule je většinou rula a žula. Na jihu, na egyptsko-libyjských hranicích leží masív Džabal Abenat, s nejvyšším bodem, 1934 metrů. Libyjskou poušť tvoří většinou pískové duny, místy je kamenitá skalní poušť. Na severu libyjské pouště se v západo-východním směru nachází dlouhý úzký pruh proláklin, z nichž největší je Kattára (20 000 km²) s nejnižším bodem −137 metrů. Na pravé straně Nilu pokračuje Sahara Arabskou pouští až k Rudému moři, podél kterého vystupuje řetěz hor z žuly a porfyru, nejvyšší hora zde je Šajid. Charakteristické pro tuto oblast jsou suchá údolí, vádí, kterými protéká značné množství vody po občasných deštích. Na jihu přechází Arabská poušť v Nubijskou poušť. K Egyptu náleží též Sinajský poloostrov, ohraničený Suezským a Akabským průlivem. Sinajský poloostrov již patří geograficky k Asii a leží zde nejvyšší hora Egypta, Hora sv. Kateřiny (Gebel Katherína) vysoká 2642 m.
Egypt - historie (novověk)
Přistání francouzské expedice v roce 1798 pod vedením
Napoleona ukončilo osmanskou nadvládu. Napoleon sice téhož
roku byl donucen odplout z důvodu vítězství admirála
Nelsona v námořní bitvě u Abukiru, ale po Napoleonově odplutí ovládl makedonský důstojník tureckého vojska v Egyptě Muhammad Alí s pomocí armády do roku 1801 postupně celou zemi. Potlačil britské pokusy o vměšování do egyptské vnitřní politiky a v roce 1811 plně stabilizoval situaci vyvražděním tehdejší vojenské a politické elity - mamlúků. V té době se však již stal faktickým vládcem země, neboť Osmanská říše neměla prostředky na dobytí Egypta.
V roce 1848 se vzdal trůnu ve prospěch svého syna Ibráhíma a tím založil novou dynastii, vládnoucí Egyptu (pod formální osmanskou a méně formální britskou správou) až do roku 1952. Stavba Suezského kanálu však zemi zadlužila a v roce 1875 se stala největším akcionářem společnosti Velká Británie. V roce 1888 Konstantinopolská smlouva prohlásila Suezský kanál za neutrální území pod správou Velké Británie.
18. prosince 1914 prohlásila Velká Británie Egypt svým protektorátem. Dosavadní chediv Abbás II. Hilmí byl sesazen a nahrazen sultánem Husajnem Kámilem. Po jeho smrti roku 1917 se sultánem stal Ismáíla Ahmad Fu´ád. Britové zatížili egyptské obyvatelstvo nucenými pracemi pro budování komunikací a vodovodů s velkými ztrátami na lidských životech[3]. Omezení dovozu zboží podnítilo rozvoj egyptského lehkého průmyslu.
28. února 1922 vyhlásil Egypt pod vládou Fuada I. samostatnost jako Egyptské království.
Za druhé světové války se stal bojištěm německé a italské armády pod velením Erwina Rommela a britských vojsk pod velením Bernarda Montgomeryho. Britská vojska zůstala až do roku 1946 v zemi. V roce 1948 se egyptská armáda zúčastnila arabsko-izraelské války.
V roce 1951 Egypt vypověděl Konstantinopolskou smlouvu a Velká Británie souhlasila, že se stáhne (1954).
23. července 1952 – V Egyptě byl převratem svržen král Faruk a byla vyhlášena Egyptská republika. Hlavou státu byl nejdříve generál Ali Muhammad Nagib, později vůdce revoluce, plukovník Gamál Abd an-Násir (1954–1970).
Ten zavedl socialistický způsob vlády. Zestátnění Suezského kanálu v roce 1956 vedlo k vojenskému zákroku Izraele, Velké Británie a Francie a k tzv. Suezské krizi. Výsledkem bylo posílení egyptské pozice a zvýšení vlivu Sovětského svazu na Blízkém Východě.
V roce 1958 vytvořil Egypt spolu se Sýrií Sjednocenou arabskou
republiku vedené Násirem. V té dominoval Egypt (roku 1961 Sýrie svazek opustila, avšak Egypt používal tento název až do roku 1971).
V roce 1967 se Egypt zúčastnil šestidenní války s Izraelem.
Po smrti Nassira v roce 1970 se stal prezidentem jeho viceprezident Anvar as-Sádát.
V roce 1973 se stala oblast kolem Suezského kanálu dějištěm nových bojů mezi Izraelem a Egyptem (Válka Jom Kippur).
V roce 1977 zahájil Sadát mírové jednání s Izraelem. To vedlo k podpisu mírové smlouvy v roce 1979 a k odchodu izraelského vojska ze Sinajského poloostrova, která však vyvolala odpor islámských fundamentalistů. V roce 1981 byl Sadát zavražděn a jeho nástupcem se stal Muhammad Husní Mubarak.
Zdroj: Wikipedia
